Mám sérii tří obrazů, které se jmenují Propojení. Nevznikly jako dekorace na stěnu. Každý z nich je pro mě způsob, jak spojit dvě věci, které spolu na první pohled nesouvisí. Dvě generace, dvě doby, minulost a přítomnost. Tenhle článek je o tom, proč jsem je dělal a jak.
Nemaluju, vrstvím
Neumím a ani nechci malovat obraz jako obrázek. Nezajímá mě hladké plátno, na kterém štětec nechá tenkou vrstvu barvy. Chci povrch, který má hloubku, který se dá nahmatat, do kterého se dá zapadnout.
Proto vrstvím. Strukturální pasta, hlína, cement, kovové prášky, které nechávám zoxidovat na rez a patinu. Barva je pro mě až to poslední, co přijde nahoru. Pod ní je hmota, která má svůj vlastní život a sama se v čase mění.
Baví mě používat materiály, které do obrazu nepatří. Reálnou hlínu z konkrétního místa. Cement jako na stavbě. Měď, která zezelená. A k tomu 3D tisk, protože tak umím do povrchu zapustit konkrétní věci. Domy, fragmenty měst, postavy. Ne namalované, ale skutečně tam, zalité v hmotě jako v čase.
Tohle spojení starého řemesla a moderní technologie je přesně to, co mě na tvorbě nejvíc baví. Digitální model, který skončí pohřbený pod vrstvou pasty a rzi.
Propojení I: můj syn a já, 32 let mezi námi
První obraz je nejosobnější. Vzal jsem kresby svého syna, ty jeho dětské čáry fixem a tužkou, a zakomponoval jsem je přímo do pasty a vrstev obrazu.
Vznikl z toho vesmír, svět, který nás propojuje napříč časem. Mezi mnou a synem je dvaatřicet let. Přesto jsme se potkali na jednom plátně, jeho ruka a moje ruka ve stejné hmotě. To je pro mě to propojení. Dvě generace v jednom díle.
Propojení II: místa, kde už nic není
Druhý obraz je o mých vzpomínkách. O místech, kde jsem žil, o životě, který jsem žil. Je to pocta tomu všemu.
Chtěl jsem ukázat jednu věc, kterou jsem si uvědomil. Tam, kde jsem kdysi žil, dnes už není nic. Všechno pokryla rez a patina. Vzpomínky blednou, místa se mění a nakonec všechno odchází. Nezůstane budova, nezůstane ulice. Zůstane jen pocit.
A přesně ten pocit je moje propojení s minulostí a s daným místem. Proto je celý obraz vystavěný z koroze, z modrozelené patiny a rzi, jako by po něm přejel čas a nechal tam jen stopy.
Propojení III: Kutná Hora a to, co je pod ní
Třetí obraz je moje výprava do dávné historie. Je o tom, jak vnímám Kutnou Horu, město, kde se prolíná historie a moderní společnost.
Do povrchu jsem zapracoval reálnou hlínu z místa, kde se odehrála husitská bitva. Hlínu, která zažila boj. Krev, která prosákla zemí až na povrch do současnosti. A nad tím vším místa zalitá betonem, pohřbená moderní dobou. Čas pohřbený pod patinou a cementem.
Mrtví už nikdy nedopoví svůj příběh. My ale žijeme dál ve městech, která tohle všechno zažila. A nesmíme zapomenout, že tu byli naši předci a že umírali za svou víru. Tenhle obraz je připomínka, že chodíme po zemi, která má paměť.
Co ty tři obrazy spojuje
Každý díl série spojuje dvě věci přes čas. Propojení I mě a mého syna. Propojení II mě a místa, kde jsem žil. Propojení III současnost a dávnou historii mého města.
Pokaždé je v tom stejná myšlenka. Nic nestojí samo o sobě. Všechno je propojené s tím, co bylo předtím, i když to na první pohled není vidět. Někdy to musíte doslova odkrýt zpod vrstvy pasty, rzi a cementu.
A právě proto obrazy nemaluju, ale vrstvím. Protože paměť taky nefunguje na povrchu. Leží pod vrstvami a čeká, až ji někdo zase vynese na světlo.
Celou sérii si můžete prohlédnout v galerii: Propojení I, Propojení II a Propojení III.
Tvořím obrazy ve svém stylu. Pokud vás moje tvorba zaujala nebo chcete vlastní obraz, ozvěte se mi →