Když jsem začal tvořit obrazy pomocí 3D tisku, prošel jsem fází, kdy jsem měl nejradši impresionistický styl, rozmazané, neurčité tvary s lehkou abstrakcí, omezenou nabídkou barev filamentů.
Časem se mi začal více líbit ještě jednodušší abstraktní styl. Jen několik barev, silný kontrast jednoho výrazného tónu proti černé. Atmosféra obrazu tak vynikla mnohem lépe.
Svůj první ručně malovaný obraz jsem vytvořil vlastně z frustrace. Měl jsem návrh, který byl příliš abstraktní na to, abych ho dokázal vytisknout, barvy prostě nešly správně zkombinovat. Tak jsem se chopil štětce a začal malovat sám.
A právě zde se začal rodit můj styl, který bych přirovnal k abstraktnímu expresionismu.
Symbolika barev
Každá barva v mých obrazech nese specifickou symboliku.
Rudá je barva krve, revolty a výrazného symbolu několika totalitních režimů. Pro mě je to však především barva unikajícího života, utíkajícího času. Symbol chvil, které jsme promarnili zbytečnostmi, zatímco nám život utíkal mezi prsty. Škoda každého dne a každé hodiny, kterou jsme nevěnovali tomu, co nás skutečně naplňuje.
Zlatá a bronzová jsou barvy vzácného kovu. Symbol něčeho drahocenného, okrasného, ale také něčeho, co může člověka zlomit a zkazit jeho charakter. Je to tedy symbol vznešenosti, ale zároveň rizika zkaženosti, korupce, či dokonce šílenství, zlaté horečky.
Bronz je pro mě však něčím víc. Je to tajemný kov spojený s alchymií a nese pro mě osobní význam. V Praze jsem měl uměleckou slévárnu, kde jsme odlévali bronzové busty. Odlévání samo o sobě je magický a nejistý proces, při kterém nikdy přesně nevíte, jak to dopadne.
Černá bývá spojována s totalitou, fašismem i anarchismem. Pro mě je však barvou pohlcující, vesmírnou, nekonečnou a duchovní.
Černá pro mě vždy symbolizovala příběh. Nebo skutečného bojovníka, který bojuje za svou věc a nezajímá ho krása odívání, je zahalen do černé. Jsou to duchovní, kteří se vzdali pozemského života. Jsou to piráti, kteří vyměnili slušný život za existenci desperátů na hranici života a smrti.
Vždycky mě fascinovali lidé na okraji společnosti víc než ti v centru dění, všem na očích. Lidé zahalení tmou, tajemstvím a jistým druhem temnoty.
Technika
Nedílnou součástí mého stylu je impasto, vrstvení barev do vystupujících tvarů. Obraz musí být trojrozměrný, musí to být reliéf. Je to nejspíš pozůstatek z doby, kdy jsem dělal sochy a reliéfy a většinu času se zabýval 3D tiskem. Paradoxně, když jsem začínal s 3D tištěnými obrazy, byly ploché. Teprve později jsem pochopil, že obraz musí promlouvat, jako by chtěl vystoupit ven.
Stékající barvy mě fascinují svou symbolickou nestálostí. Změna, krvácení, neurčitost. Jako by všechno bylo jen dočasné a chvilkové. Nic netrvá věčně. To silně souvisí s mým životem, za poslední tři roky jsme se s rodinou dvakrát stěhovali. Opustil jsem slévárnu v Praze, bydleli jsme na vesnici, pak jsme se přestěhovali do Kutné Hory, kde jsem otevřel novou dílnu a ateliér.
Proč abstrakce?
Jistý druh náhodnosti a chaosu je mi velmi blízký. Nemám rád přesné, rovnoměrné tvary, v přírodě jsou nepřirozené. Rovné tvary jsou lidské, organické tvary jsou přírodní. Náhodnost nám ukazuje skutečnou krásu a nepředvídatelnost mi přináší radost ze samotné tvorby.
Rád bych uměl kreslit i realistické obrazy ve stylu renesančních mistrů. Ale z mého pohledu je to dnes jen napodobování, v době, kdy lze cokoliv vyfotit nebo nechat vygenerovat pomocí AI.
A právě tady se kruh uzavírá. Živím se primárně vývojem AI systémů. Potřebuji kotvy. Potřebuji náhodnost. Potřebuji něco, co není umělé a strojové. Malba je pro mě přesným opakem mé hlavní práce.